Anna Agáta Kaštilová
Jediný zástupce něžného pohlaví v našem klubu
I když jsem se narodila v roce 2001, a vyrostla tedy již v době digitální, k fotografování jsem se dostala přes klasický analog, který jsem našla u babičky ve skříni. A tak jsem začala s Praktikou MTL 5 B, kterou babička s dědou přivezli původně pro mého otce z Německa, cestovat po světě.
Po nějaké době jsem si řekla, že by bylo fajn začít to brát trochu vážněji, vzhledem k tomu, kolik už jsem za vyvolávání filmů a tisk fotek zaplatila. Od Ježíška jsem si tedy přála „nový“ objektiv ke svému starému foťáku. Ježíšek tehdy rozhodil své sítě u piva v hospodě, tedy v místě, které je přímo pověstné tím, že se tam scházejí umělci a rodí se tam spoustu skvělých nápadů. No a Ježíškovy povzdechy nad tím, kde se takový objektiv shání, tady zaslechl Láďa Pekárek. Slíbil Ježíškovi, že objektiv doma pohledá a přinese. To se ten rok sice nakonec nepovedlo, ale Láďa už zavětřil naději na přijetí nového člena, protože takový objektiv neshání kde kdo, no ne?
Trvalo to ale ještě poměrně dlouho, než jsem se s Láďou potkala osobně…kde jinde než v hospodě, kde jsme ale samozřejmě hned naplánovali návštěvu nějaké vernisáže. V té době jsem se zrovna připravovala na studijní výjezd do Jižní Koreje a Láďa si řekl, že mě nemůže nechat vyjet jen s Praktikou, a tak mi na tuto výpravu půjčil svého milovaného Nikona, sice ještě pořád na kinofilm, ale už o pár tříd výš. S ním jsem tam na Dálném východě nafotila pár fotek, hlavně „streetovek,“ a po návratu do našeho Bohumína byla hned přijata do fotoklubu. A to je celý příběh, aspoň prozatím…
Poznámka předsedy:
Snažím se v hospodě lámat rodiče Andulky, aby jí koupili nějakou pořádnou bezzrcadlovku, zatím bezúspěšně.
| Zpět | Dále | Úvodní stránka |