FOTOKLUB BOHUMÍN

Bývalý náruživý amatérský fotograf, dneska příležitostný amatérský fotograf, který se nechce vzdát svých představ a myšlenek o nadčasovosti fotografického řemesla bez ohledu na vývoj fotografické techniky a módních trendů.

Kouzlu fotografie jsem propadl již v mládí díky svému otci, který se fotografii věnoval jako volnočasové umělecké činnosti stejně tak jako profesionální práci pro tisk. Díky němu jsem měl možnost už jako kluk natahovat uzávěrky různých Zenitů, Praktik, Minolt, Praktisixů a Flexaret a zkoumat souvislosti časů, clon a citlivostí, které mi byly otcem trpělivě vysvětlovány.

Když pak v období mého studia střední školy v době rozvoje kompaktních fotoaparátů a barevné minilabové fotografie jsem s kamarády vyvolával ve vlastní fotokomoře prošlé černobílé filmy a čekali jsme pod červeným světlem na první špatně exponované snímky zjevující se na papíře, cítil jsem zvláštní pocit uspokojení z činnosti, která už nebyla v té době tak běžná a v podstatě se zdála nesmyslná ve srovnání se snadností získání fotografií běžnou komerční cestou. Tyto praktické začátky ve mě tehdy vytvořily vztah k "poctivé" tradiční fotografii.

Další fotografování oblíbenou Praktikou LLC, kterou jsem měl po dobu studia na vysoké škole permanentně na rameni, mi umožnilo zaznamenávat dění kolem sebe v každém okamžiku a zde vznikla moje záliba v nestrojených fotografiích osob, portrétech, nalezených zátiších, reportážních snímcích, fotografiích detailů obyčejných věcí.

Po tomto období ale nastoupila doba budování kariéry ve stavařském oboru, nalezení si životní partnerky, ztráta rodičů, příchod vlastních potomků, zajišťování potřeb rodiny a podobně. V tomto hektickém období mně jednak nic neinspirovalo k žádné valné tvorbě, časově jsem byl velmi vytížen jinými povinnostmi a také jsem byl frustrován mohutným nástupem digitální éry fotografie, kdy jsem bojoval s pocitem devalvace fotografie a chystal jsem se vzdát zájem o fotografování definitivně.

Po delší odmlce a focení pouze u příležitosti různých rodinných události do „šuplíku“ disku počítače jsem byl shodou náhod v mém pracovním životě podnícen a inspirován Láďou Pekárkem k obnovení vztahu k fotografování a ten mi také umožnil stát se zkušebním členem Fotoklubu Bohumín.

Díky tomuto společenství několika výjimečných fotografů jsem se rozhodl dát opět fotografii šanci, aby se pro mě stala smysluplnou činností, která mě naplňuje pocity spokojenosti, umožňuje mi sdílet s diváky nálady, které se snažím fotografiemi vyjádřit a pociťovat dobrý pocit z toho, když se někomu mé fotografie líbí a zhodnotí je.

Situace s časovým vytížením a četností fotografování se v současnosti příliš k lepšímu neposunula, ale alespoň mé občasné snahy se za pomoci kolegů z fotoklubu derou na svět v podobě snímků prezentovaných na výstavách a fotografických soutěžích. A to je hlavní důvod, proč jsem rád členem Fotoklubu Bohumín, z.s. a rád dávám fotografii „druhou“ šanci.